Mnoho lidà si myslÃ, že když se budou chovat kulturnÄ›, že jim to jen prospÄ›je. Abych se pÅ™iznala, tak vlastnÄ› tohle je tak z půlky pravda, protože když lidé se budou chovat tak, jak by si přáli a budou tÅ™eba mÃt rádi kulturu, tak na tom absolutnÄ› nenà vůbec nic Å¡patného. Já si také myslÃm, že kdybych já se v dÄ›tstvànezajÃmala o kulturu, nebo kdyby nás tÅ™eba maminka s otcem brali vÃce do kina nebo do divadla, že by to rozhodnÄ› bylo lepÅ¡Ã. Protože si vzpomÃnám, jak tÅ™eba jsme potom na stÅ™ednà škole mÄ›li dÄ›lat různé referáty anebo jsme si povÃdali o kultuÅ™e a podobnÄ›.
A já jsem jako jediná ze Å¡koly nemÄ›la skoro žádné zážitky anebo žádné inspirace, co se týká kultury a tak, protože my jsme s rodiÄi byli tak za celý náš život dvakrát v kinÄ› a v divadle jsme nebyli ani jednou. A to mÄ› v té dobÄ› bylo Å¡estnáct let. Dokážete si pÅ™edstavit, jak jsem se cÃtila mezi ostatnÃmi spolužáky, kteřà chodili tÅ™eba pÄ›tkrát roÄnÄ› do kina a dvakrát roÄnÄ› do divadla? Já si myslÃm, že to muselo být opravdu hrozné a podle mého názoru by se asi žádný ÄlovÄ›k, a hlavnÄ› student necÃtil dobÅ™e, kdyby jediný on nemÄ›l žádné vzpomÃnky a nemohl by pÅ™ispÄ›t žádným tématem nebo historkou.
PÅ™ispÄ›t tÅ™eba do kolektivu, kde se lidé bavili o tom, co a jak dÄ›lali anebo na jakém perfektnÃm filmu byli v kinÄ› anebo na jakém pÅ™edstavenà byli v divadle. NÄ›kdy je to opravdu hodnÄ› smutné, a proto jsem si Å™ekla, že svým dÄ›tem chci dopřát opravdu vÅ¡echno, jak kulturu, tak také vÅ¡echno ostatnÃ. Chci se svými dÄ›tmi potom chodit do kina a také do divadla, aby dÄ›ti poznaly, co je to vlastnÄ› kultura, že nenà jenom kniha a nenà jenom televize, nebo mobilnà telefon, nebo tablet a poÄÃtaÄ, ale že také k zábavÄ› můžeme použÃt nÄ›co jiného. TÅ™eba umÄ›nà jiných lidÃ. A to je právÄ› napÅ™Ãklad divadlo, které jsem si v poslednà dobÄ› velice oblÃbila.Â